Na čem jezdit?

V dnešní záplavě kol, která jsou nabízena výrobci si asi vybere každý. Pro specifickou skupinu cykloturistů to ale může být problém. Hlavně pro ty, kteří vyrážejí vstříc dalekým krajům nebo na delší cesty. Nabídka některých specializovaných výrobců je sice pěkná, ale tak trochu mimo moje finanční možnosti. Co vlastně od takového kola požadují? Z materiálů je na výběr hlavně dural, u dražších kol i karbon a nebo klasika ocel. Nebudu tu rozvádět jednotlivé přednosti a výhody a nevýhody jednotlivých materiálů. Po letech ježdění jsem dospěl k tomu, že chci kolo odolné, snadno opravitelné, které je možné přizpůsobit konkrétním podmínkám cesty, na které jdou připevnit různé nosiče, košíky, které bude dobře opravitelné a s dalšími lety používání morálně nezestárne.

Na cesty jsem začal jezdit s předělaným starým horákem zn. Mongoose s ocelovým rámem. Velikost kol byla 26″ a kolo sloužilo dobře. Přesto při mé cestě přes Makedonii nevydrželo a rám praskl přesně před trojúhelníkem na pravé straně před 8-kolečkem. Štěstím bylo, že to bylo u vesnice, kde byla autodílna. Tam jsem si nechal kolo zavařit a oprava byla tak dokonalá, že se geometrie ani nehnula a dojel jsem ještě přes 500 km do Bělehradu. Tady se ukázala výhoda ocelového rámu oproti jiným, že totiž ocel svaříte prakticky všude. Nějaká autodílna nebo místo se svářečkou je všude.

Rozhodl jsem se tedy pro kolo s ocelovým rámem  z kvalitních chrommolybdenových trubek, v mém případě zn. Columbus. Ocel je materiál s vyváženým poměrem pevnosti, pružnosti a pevnosti. Rám jsem nakonec nechal dělat na míru, tedy na mne, a tu u firmy Cykloservis Bareš, http://www.cyklobares.cz/, kde jsou opravdu šikovní a kolo máte přesně podle vašich požadavků. Můžete si vymyslet různé úchyty a dírky na kostře, přesně tam, kde potřebujete. Rám jsem nechal udělat v trekingové geometrii, ale tak, aby se do něj vešly široké pneumatiky, jako u horského kola. Rozhodl jsem se pro velikost ráfku 622×19 mm (Remerx Panther) a do rámu se vejdou pneu široké až 2,2 „, což je šířka, se kterou projedete všude.  U pneumatik sázím na jistotu, používám Schwalbe Marathon, které mě zatím nezklamaly. Je to vlastně 29″ kolo, ale při osazení menší šířkou pneumatiky máte z horského kola trekingové svižné kolo. A to ještě počítám, že se do kostry vejdou namontované blatníky, nosiče a košíky na lahve. Přední vidlici jsem nechal pevnou, protože na štěrkových a kamenitých cestách stejně nejedu rychle (ani to nejde) a to s ohledem ke stavu cesty a k nákladu na nosiči. Tady pomůžou lépe široké pneumatiky. Náboje jsou zn. Novatec se čtyřmi průmyslovými ložisky a 36 děrami na výplet.

Kolo jsem nechal osadit klasikou 3×9 převody od Shimana, řadou Deore. Je to taková zlatá střední cesta, kvalita za rozumné peníze. Nad brzdami jsem dlouho dumal, ale nakonec jsem zůstal u klasiky, V-brzdy Tektro jsou dostatečné a krom toho, výměna opotřebovaných  brzdových špalíků je záležitostí několika minut.

Všechna lanka jsem nechal vést v bovdenu po celé délce, jsou tak lépe chráněná před vlivy počasí. Na kostře jsou tři pozice pro košíky na lahve a další dvě jsou na přední vidlici. Jako nosiče používám nosiče Sport Arsenal, jak přední, tak zadní. Ten jsem nechal modifikovat, aby byl dost velký na  29“ kola. Modernizace se osvědčila na jedničku a zatím nebyl problém.

Sedačka je anglická klasika zn. Brooks, a protože na ní jezdím prakticky pořád, už ji mám vysezenou, i když na začátku to bylo tvrdé jako prkno. Ale rychle se to poddalo a můžu říci, že ani po 6 nebo 7 hodinách sezení mě nebolí zadek. Jenom při horším počasí je dbát na to, aby sedlo moc nenavlhlo. Jinak spokojenost.

Co říci na závěr? Kolo slouží již 1,5 roku a za tu dobu má najeto kolem 9 000 km ve všech povětrnostních podmínkách a měnil jsem prozatím jen řetěz, ale jinak ani jedna závada nebo nějaký problém, že by bylo nutné něco seřizovat. Celé mě to vyšlo na cca 25000,-Kč, z toho rám s vidlicí na asi 13000,-Kč. To už je dost dobré, nemyslíte?

pk 6

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *